První, na co se zadíváme, pokud se seznamujeme s nějakým člověkem, je pochopitelně obličej. Myslím, že hned poté následují ruce. Platí to v případě, pokud nemáme, tak trochu, zvrácené myšlenky nebo nějaký jiný důvod, dívat se na jinou část těla.

·        Ruce nám klade náš protějšek na odiv při seznámení – podání ruky.
·        Při stolování – není možné ruce nechat někde schované.
·        Při přípitku – uchopená sklenička přímo vybízí k pohledu.

Neupravené nehty jsou prostě katastrofa a společenské znemožnění.

Do jeskyně jen upravená

O tuto ochranu svých prstů, dbali už lidé v době kamenné.Někde jsem četla, že to bylo čistě z důvodů estetických. Prostě jim bylo proti jejich, ještě celkem husté srsti, podávat pokrmy rukama, které nebyly na manikúře. Myslím, že o své nehty skutečně dbali, důkazem jsou různé mušle a kameny, které k těm účelům sloužily a našly se při vykopávkách.

Jen ten důvod mohl být trochu jiný.
1.     Zkuste vyčinit kůži, pomocí pazourku, když máte čtyřcentimetrové drápy.
2.     Dlouhý a nestříhaný nehet se mění v tvrdou rohovinu. Je tu nebezpečí, že se ulomí až u samého prstu. Vyhýbali se tak bolesti.
3.     Prostě byly dlouhé nehty, pro jejich práci, nepraktické.

Nehet jako ozdoba

Postupem času ženy o svůj vzhled začaly dbát i z důvodů estetických.

·         Ve staré Číně,která je kolébkou mnoha vynálezů a nápadů, ošetřovali své nehty směsí
–         želatiny
–         arabské gumy
–         vaječných bílků
–         včelího vosku.
·         Ve starém Egyptěšli ještě kousek dál a ze svých nehtů si ženy udělali okrasu. Barvily je henou, která jim vykouzlila odstíny
–         červené
–         oranžové
–         rubínové
–         terakotové
–         rudé

Samozřejmě, že barvení a pěstování delších nehtů, byla záležitost pouze vyšších vrstev.Těžko by mohla jít žena rolníka na pole, s pečlivě upravenými, nabarvenými nehty, pak dvanáct hodin pracovat a opět se se stejnou krásou vrátit domů.