Je to takový malý domeček, který
o   visí na zdi
o   pokud se pravidelně zatáhne za řetízky, tak stále tiká
o   každou hodinu, ze dvířek domečku, vyskočí kukačka a radostně oznámí, kolik je právě hodin.

Ano, řeč je o hodinách s kukačkou.Pokud je kukačka maličko informovanější, její kuku se ozve ještě jednou, v mezičase, každou půl hodinu.

Hodiny s kukačkou jsou docela stará záležitost, pocházející z Německa.
·        Jako kuriozita, s předpokládaným jepičím životem, se objevují už v polovině sedmnáctého století.
·        A vypadalo to, že opravdu nepřežijí.

Svého vzkříšení se dočkaly na začátku století devatenáctého, kdy dostaly zajímavou podobu. Vypadaly, jako domek železničního hlídače. Ale asi to nebylo dostatečně stylové, vzhledem k přítomnosti kukačky. Protože, co by kukačka dělala u dráhy.

Kukačky měl i Křemílek

A tak dostaly podobu, kterou známe dnes.

Domeček
o   který je ozdoben různými listy
o   na kterém můžeme objevit i borovou šišku nebo žaludy
o   který najdeme i v pohádce o dvou lesních skřítcích.
o   u kterého, jako závaží, nesmějí chybět dvě šišky.

Bohatší, převážně německé rodiny, si mohli dovolit, krom těch lupenů, i kamzíky nebo lovecké psy. Samozřejmě, pak byly hodiny poněkud větších rozměrů.

Kukačka přežila díky chalupářům

V dnešních, moderních domácnostech, už se asi kukačky moc nevyskytují. Není divu.
·        Představa, že visí v kuchyni, která vypadá jako luxusní laboratoř, je asi zvláštní.
·        A pověsit je do obýváku, vedle LG televize, také asi neprojde.

Kukačky mají prostě své místo a nehodí se úplně všude.

Potřebují
o   chatu
o   chalupu
o   hájenku
o   roubenku

V nich krb se skutečným ohněm. Vedle něho budou určitě spokojené. Jen je škoda, že ty dnešní bývají vyráběné z plastu, a tak u mě trochu ztrácejí. V mých nostalgických vzpomínkách jsou, pochopitelně, z lipového dřeva.